KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | V úterý vyhlášený nález pléna Ústavního soudu (ÚS) je zajímavý hned z několika důvodů. Paradoxně nejméně problematické je rozhodnutí samé. Tedy, jednoduše řečeno, že není v souladu se základními právy garantované Ústavou a Listinou podmiňovat úřední změnu pohlaví sterilizací a odpovídajícím chirurgickým zákrokem. Mnohem zajímavější je, kdy a jak to ústavní soudci provedli a odůvodnili.
Na úvod je třeba si říci, že dosavadní stav, kdy se podmiňuje úřední změna pohlaví a s tím spojená změna jména a příjmení chirurgickým zákrokem, byl objektivně dlouhodobě neudržitelný.
Mezinárodní závazky a judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) vytvořily situaci, kdy bylo jen otázkou času, jakým způsobem se to promítne i do českého právního řádu.
Když se věcí naposledy zabýval Nejvyšší správní soud, shrnul jeho senát v čele s Tomášem Langáškem velice přehledně veškerou aktuální právní argumentaci. Upozornil také na to, že případná statusová změna pohlaví nebude a ani nemůže mít v mnoha oblastech vliv na právní postavení dané osoby, její práva a povinnosti. A dospěl k závěru, že ve statusových otázkách „by soudy měly být zdrženlivé a měly by jejich řešení ponechat demokraticky zvolenému zákonodárci“.
O necelé dva roky dříve se věcí zabýval i tzv. třetí, „Zemanův“, Ústavní soud, který se zmohl na sice zamítavý nález, ovšem s převahou disentních stanovisek, jejichž argumentace byla v mnoha ohledech přesvědčivější než odůvodnění nálezu samotného.
Tenhle „blátivý“ nález ovšem otevřel cestu pro aktuální rozhodnutí Ústavního soudu, který jím v podstatě vzkázal, že se necítí být předchozí judikaturou vázán.
Čtvrtý ÚS totiž degradoval nález pléna z roku 2021 na toliko „stanovisko relevantní menšiny“, kterou nemá problém překročit a nahradit názorem vlastním.
Problém je, že tehdy se prostě na ÚS nenašel dostatečný kvalifikovaný počet soudců na vyslovení opačného názoru a není podstatné, že na odůvodnění se shodla ona menšina soudců. Co to bude znamenat do budoucna, teprve uvidíme. Minimálně to může vyvolat mnohá očekávání v minulosti neúspěšných stěžovatelů.
Je opravdu jednou z úloh českého Ústavního soudu „katalyzovat demokratickou diskusi“?
Druhý podstatný moment nálezu tkví v odůvodnění toho, proč ke zrušení příslušných ustanovení občanského zákoníku, zákona o specifických zdravotních službách a o matrice přikročil ÚS zrovna teď. Ponechme stranou, jak rychle jinak efektivně líný Ústavní soud o této věci rozhodl. Ve věci samé důvod jednat rychle asi nespatřoval, neboť poněkud překvapivě zdůraznil, že do změny platí současný stav.
O předložení plénu bylo rozhodnuto v prosinci minulého roku, rozhodnutí přišlo po pěti měsících a adresováno je parlamentu, jehož mandát je za jeho polovinou. Tedy v době, kdy už šanci na schválení mají teoreticky jen zákony, které jsou ve druhém čtení, navíc je Poslanecká sněmovna historicky zaplevelena největším počtem přerušených schůzí.
Baxův Ústavní soud nyní řekl, že jeho úlohou je „katalyzovat demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční“. A zodpovědnost zákonodárce nyní bude, „aby s využitím dostupných poznatků vědy vyřešil v legislativní rovině citlivý společenský problém související se změnou pohlaví trans lidí“.
Je opravdu jednou z úloh českého Ústavního soudu „katalyzovat demokratickou diskusi“? Pojem katalyzovat znamená urychlovat (chemickou) reakci. Ústavní soud má být ovšem zdrženlivý, na zdrženlivost koneckonců snad všichni noví soudci, Josefem Baxou počínaje, v Senátu při svém schvalování pomalu přísahali. Tohle ovšem má se zdrženlivostí jen pramálo společného.
Ústavní soud zasáhl poměrně dřevorubeckým způsobem do občanského zákoníku a poslal složitou politicko-právní otázku do komplikované reality Poslanecké sněmovny, kde se formuje příliš mnoho odstředivých sil, kterých s postupem času bude jen přibývat.
A přitom měl možná na stole mnohem elegantnější řešení, kdy místo sekery a hlasitého kácení odkazu soudu předchozího mohl volit v podstatě kosmetickou úpravu speciální legislativy, aniž by rušil příslušné ustanovení občanského zákoníku.
Takové, které je obsaženo v suše věcném disentním stanovisku poctového civilisty Milana Hulmáka. Jenže to by bylo bez humbuku. A hlavně možnosti se distancovat od éry třetího Ústavního soudu a říci si o roli katalyzátora politiky.
